Kreativní masterclass pro holky
strach jako největší nepřítel
Rozpustit emoční bloky
Nejčastější původce našich emočních bloků, které vnitřně brání naší tvořivosti, není naše neschopnost. Není to nedostatek talentu nebo zkušeností, není to ani závist ostatním, není to ani nedostatek času nebo příležitostí. Není to ani lenost přesunout se od snů k činům. Je to strach. Ve skutečnosti totiž ve prospěch svých snů vydáváme strašlivou spoustu energie. Vysilujeme se pochybami, lítostí, smutkem a žárlivostí – a není pak divu, že na skutečnou tvorbu už prostě šťávu nemáme.
Vzpomeňte jak jsme se v předchozím měsíci zaměřovaly na praktické činy ve prospěch naplnění našich tvůrčích snů – na ty jednotlivé dětské krůčky, které nás na rozdíl od velkých skoků po kouskách dovedou až do cílové rovinky. Právě tohle je cesta, která nám může dopomoci obejít ty velké strašáky tvořivosti, které mají v naprosté většině případů pramení ze strachu, se kterým jsme se setkaly v dětství.
Mnohokrát jsem z různých zdrojů slyšela to, že o našich přirozených vlohách a budoucnosti rozhodují už naše dětské sny. A možná jste už jako malé snily o umělecké kariéře, ale pro reálný život to nebylo dostatečně praktické. Dobře to znám sama na sobě. Pamatuji si, že povolání, kterému jsem se chtěla věnovat už od nejranějšího věku, bylo „malířka pohádek“. Chtěla jsem psát a ilustrovat vlastní pohádkové knížky. V konfrontaci s reálným světem školy, domácích úkolů, rodičovských představ a společenského statusu jsem se v rozhodném věku přeorientovala na sny stát se právničkou, psycholožkou, diplomatkou a politoložkou. Ale můj Životní příběh mě navzdory tvrdé realitě stejně vždycky posouval zpátky k mému dětskému snu. Namísto všech výše zmíněných profesí jsem zakotvila u mediální práce, našla jsem si „zástupnou“ kariéru za svůj původní sen. Namísto psaní a ilustrování knih píšu a graficky zpracovávam weby. Jsem na půli cesty a i mým velkým úkolem je najít cestu k té autentické roli.
Lekce 1:
Tvůrčí pubertální vzpoura
Zkuste si vzpomenout, zdali jste i vy náhodou ve svém dětství netoužily po nějaké vyloženě tvůrčí budoucnosti. Proč tenhle sen upadl v zapomnění? Julia Cameron tvrdí, že na náhrobcích našich dětských tvůrčích snů má velkou roli náš strach z rodičů. Rodiče to s dětmi myslí dobře, hledají pro ně tu nejlepší budoucnost a je pochopitelné, že v malování pastelkami ji úplně nevidí. A děti si takové postoje osvojují velice rychle. Nechceme jít proti přání rodičů, protože abychom to udělaly, musely bychom mít sakra jistotu, že to za to bude stát. A takovou dopředu nikdy mít nebudeme. A tak se raději svých tvůrčích snů vzdáváme a nastupujeme na ten spolehlivější, společensky uznávanější krysí závod za kariérou a uznáním.
Oprašování našich tvůrčích snů je pak vlastně jako takové umělecké období vzdoru. Tvůrčí pubertální vzpoura. Znovu vytahujeme své dávné sny a vzpouzíme se přáním a očekávání svého okolí. Jakýkoli krok změrem k tvůrčí kariéře přináší strach z opuštění a pocit viny. A abychom mu dokázaly čelit, klademe si před sebe obří tvůrčí cíle. Do roka nahrát album. Nebo vydat knihu. Prodat scénář. Získat 10.000 followerů na Instagramu. Zkrátka mety, které z objektivního hlediska lze považovat za úspěch své tvůrčí kariéry. Jenomže jak říká Julia: „Potřeba stát se velkým umělcem člověku znesnadňuje vůbec se umělcem stát. Potřeba vytvořit velké umělecké dílo člověku znesnadňuje vůbec nějaké umělecké dílo vytvořit.“
Na strach z neúspěchu je jediný lék. Láska. Musíte začít toho svého vnitřního tvůrčího puberťáka léčit láskou.
Lekce 2:
Práce jako hra
Často se říká, že tvořivost vyžaduje hlavně sebekázeň. Na tu naši hravější hemisféru se snažíme uplatnit analytické a projektantské přístupy. Pravdou ale je, že disciplína v tvořivosti se nedá vyživovat. Jakmile se z tvořivosti stane povinnost, uvízne v celém tom kolotoči dalších povinností, přestane nám dělat radost a my dříve či později znovu uložíme své tvůrčí sny k ledu.
To, co tvořivost ve skutečnosti nejvíc potřebuje, je nadšení. Nadšení ne ve smyslu krátkodobého emocionálního stavu, ale ve smyslu duchovního závazku. Vzdát se s důvěrou celému tvůrčímu procesu a projevovat uznání veškeré tvořivosti kolem nás.
A takové nadšení se zakládá na hře. Svého uměleckého puberťáka k práci nejlépe povoláme tak, že z ní uděláme něco zábavného a vzrušujícího.
- Zkušebna plná všech těch hravých doplňků a obrázků našich idolů, kterým jsme se v mládí obdivovaly.
- Psací kout s krásným dřevěným stolem a doutníky (které třeba nikdy nebudeme kouřit), ale které nám evokují romantické představy spisovatelů.
- Anebo místnost s fotokoutkem plným hravých doplňků, kde budeme moci popustit uzdu své fantazii a vydovádět se s fotkami.
Pamatujte, že kreativita je záležitost procesu. A ten ke své výživě potřebuje radost a zábavu.
Práce s bloky a odkládáním

Co ve mně vyvolává zášť
Sepište všechno, co ve vás v souvilosti s vaší tvůrčí prací vyvolává zášť nebo hněv. Mohou to být i úplné maličkosti. Můžete si připadat neskromně. Ale na papír to patří. Vypište se z toho.

Pojmenujte všechny své obavy
Vypište se z toho, čeho se v souvislosti se svou prací bojíte. Opět to mohou být i úplné maličkosti. Můžete si připadat dětinské. To je v pořádku! Vaše vnitřní dítě jimi trpí, vyneste je na povrch.

Proč zahálíte?
Zkuste se zeptat samy sebe, co získáte tím, když svou vysněnou tvůrčí práci budete i nadále odkládat. Jaké hrozby nad vámi visí, pokud byste s ní vyšly na světlo. Co a jak vám může ublížit?

Úklid ve skříni s přesvědčeními
Stáhněte si pracovní list a vyplňte všechny nedokončené věty, bez přemýšlení, bez autocenzora. Když mluví podvědomí, je dobré naslouchat. Vyberte ty, které podle vás nesou nejvíc negativní náboj. Postupujte dál podle instrukcí v listě.

Uzavřete dohodu
A teď samy sobě slibte: „Milá tvůrčí sílo, vkládám důvěru v to, že se postaráš o kvalitu. Já se postarám o kvantitu.“ Podepište to. A pusťte se do práce!
Lekce 3:
Tvůrčí obraty o 180 stupňů
„Ozdravení z uměleckého bloku, stejně jako uzdravení z jakékoli vážné nemoci či zranění, vyžaduje, aby se člověk zavázal ke zdraví.“
– Julia Cameron
Zažily jste už takový ten okamžik, kdy se vám nebo někomu z vašeho okolí něco opravdu povede – a v reakci na to se zatáhne do sebe a další pokrok sabotuje? Tak právě tomu se říká tvůrčí obrat o 180 stupňů. Namísto dalšího pokroku ze strachu zásadně změníme směr a dál pokračujeme nazpátek. Takové obraty přitom podnikáme buďto těsně před příchodem prvního velkého úspěchu – anebo těsně po něm. Ocitneme se totiž konečně na správné cestě – a ta cesta nahání hrůzu. Takové reakce obvykle provází falešný pocit lhostejnosti („A co má být? Všem ostatním přede mnou už se to povedlo dávno…“).
Co s tím? Začít se k sobě chovat přátelštěji. Uvědomit si, že to, co nás brzdí, je vlastní strach a závazek, který představuje možný úspěch. A vnímat tyto nové, protichůdné tendence, jako období, kdy se připravujeme na další velký skok. Jako tréninkovou dráhu.
Nebojte se neúspěchů. Jak říká Cameron, „úspěšná tvůrčí kariéra vždycky stojí na úspěšných tvůrčích selháních. Jde o to, abyste je přežily.“ A všechny tvůrčí rána zhojí jedině další tvořivost a nikoli čas. Čas je v tomto případě kontraproduktivní, protože čím delší časová prodleva stojí mezi prvním velkým úspěchem nebo neúspěchem, tím hůře se dokážeme vyhoupnout znovu do sedla.
Lekce 4:
Ohlédnutí za dosavadní proměnou
Tahle část je hrozně důležitá. Předpokládám, že jste poctivě psaly své ranní stránky. Právě teď uvidíte, že to nebylo zbytečné.
Hlavním úkolem tohoto měsíce pro vás bude vrátit se prostřednictvím svých ranních stránek zpátky. Přečtěte si je. Vemte si k tomu barevné zvýrazňovače. Pročítejte své zápisky a jednou barvou si označujte vhledy – pasáže, ve kterých jste pronikly do samé podstaty svých problémů. Druhou barvou vybarvujte kroky – kdy se vám povedlo jasně a srozumitelně vytyčit cestu a formulovat úkoly, které stojí před vámi na cestě za svým snem.
Důležité upozornění: Své stránky ani sebe sama neposuzujte! Může vám připadat, že je obsah nudný, nepodnětný, zbytečný. Uvědomte si, že se nejedná o umělecké dílo! Naopak, je to pracovní nástroj, ve kterém s největší pravděpodobností bude spousta balastu (přeci jenom ranní stránky slouží primárně k tomu, aby vám po ránu vyprázdnily hlavu), ale budou tam také zářivé příklady prozření, které byste neměly nechat jen tak.
Přemýšlejte také nad tím, zda se v nich nachází nějaká bolest – odkud pramení, co je její příčinou a zda postupně mizí.
Stránky nám umožnily dát všem pocitům, zraněním i pochybám volný průchod. Umožnily nám snít bez omezení, stanovit si cíle a plánovat. Teď je na čase s nimi dál pracovat.
Exkurze ranními stránkami

VHLEDY
Vyznačte všechny AHA momenty, které se v průběhu uplynulých měsíců ve vašich ranních stránkách objevily. Možná jste na ně už zapomněly. Vyneste je znovu na světlo.

KROKY
Zvýrazněte, kde se vám na ranních stránkách podařilo vytyčit si cestu směrem k naplnění svých tvůrčích snů. Opište si jednotlivé kroky. Řídíte se jimi?

ZRANĚNÍ
Kde se ve vašich stránkách objevují nějaké bolístky či zranění? Kdo tu bolest zavinil? Měly jste příležitost dát ji prostor a prožít si ji? Pokud ne, zkuste znovu napsat samy sobě dopis, ve kterém se hájíte.

ZMĚNA
Jak jste se na základě toho, co teď zpětně čtete, posunuly? Co jste si dovolily změnit a přijmout?
Léčivý proces
Součástí vaše léčivého procesu jsou i tyto, už dobře známé praktiky:

Ranní stránky
I nadále pište své ranní stránky. Stále platí, že jsou tím nejefektivnějším nástrojem, jak necenzurovaně formulovat své pocity a posouvat se kupředu.

umělecké schůzky

lunární a ženský cyklus

imaginární životy
Zdroje a další četba
Julia Cameron: Umělcova cesta (kapitola Devátý týden)
Steven Pressfield: Válka umění
Anodea Judith a Lion Goodman: Tvořivá síla čaker (kapitola 7.čakra: Vědomí tvoří)
