Nejčastější původce našich emočních bloků, které vnitřně brání naší tvořivosti, není naše neschopnost. Není to nedostatek talentu nebo zkušeností, není to ani závist ostatním, není to ani nedostatek času nebo příležitostí. Není to ani lenost přesunout se od snů k činům. Je to strach. Ve skutečnosti totiž ve prospěch svých snů vydáváme strašlivou spoustu energie. Vysilujeme se pochybami, lítostí, smutkem a žárlivostí – a není pak divu, že na skutečnou tvorbu už prostě šťávu nemáme.

Vzpomeňte jak jsme se v předchozím měsíci zaměřovaly na praktické činy ve prospěch naplnění našich tvůrčích snů – na ty jednotlivé dětské krůčky, které nás na rozdíl od velkých skoků po kouskách dovedou až do cílové rovinky. Právě tohle je cesta, která nám může dopomoci obejít ty velké strašáky tvořivosti, které mají v naprosté většině případů pramení ze strachu, se kterým jsme se setkaly v dětství.

Mnohokrát jsem z různých zdrojů slyšela to, že o našich přirozených vlohách a budoucnosti rozhodují už naše dětské sny. A možná jste už jako malé snily o umělecké kariéře, ale pro reálný život to nebylo dostatečně praktické. Dobře to znám sama na sobě. Pamatuji si, že povolání, kterému jsem se chtěla věnovat už od nejranějšího věku, bylo „malířka pohádek“. Chtěla jsem psát a ilustrovat vlastní pohádkové knížky. V konfrontaci s reálným světem školy, domácích úkolů, rodičovských představ a společenského statusu jsem se v rozhodném věku přeorientovala na sny stát se právničkou, psycholožkou, diplomatkou a politoložkou. Ale můj Životní příběh mě navzdory tvrdé realitě stejně vždycky posouval zpátky k mému dětskému snu. Namísto všech výše zmíněných profesí jsem zakotvila u mediální práce, našla jsem si „zástupnou“ kariéru za svůj původní sen. Namísto psaní  a ilustrování knih píšu a graficky zpracovávam weby. Jsem na půli cesty a i mým velkým úkolem je najít cestu k té autentické roli. 

Lekce 1:

Tvůrčí pubertální vzpoura

    Zkuste si vzpomenout, zdali jste i vy náhodou ve svém dětství netoužily po nějaké vyloženě tvůrčí budoucnosti. Proč tenhle sen upadl v zapomnění? Julia Cameron tvrdí, že na náhrobcích našich dětských tvůrčích snů má velkou roli náš strach z rodičů. Rodiče to s dětmi myslí dobře, hledají pro ně tu nejlepší budoucnost a je pochopitelné, že v malování pastelkami ji úplně nevidí. A děti si takové postoje osvojují velice rychle. Nechceme jít proti přání rodičů, protože abychom to udělaly, musely bychom mít sakra jistotu, že to za to bude stát. A takovou dopředu nikdy mít nebudeme. A tak se raději svých tvůrčích snů vzdáváme a nastupujeme na ten spolehlivější, společensky uznávanější krysí závod za kariérou a uznáním.

Oprašování našich tvůrčích snů je pak vlastně jako takové umělecké období vzdoru. Tvůrčí pubertální vzpoura. Znovu vytahujeme své dávné sny a vzpouzíme se přáním a očekávání svého okolí. Jakýkoli krok změrem k tvůrčí kariéře přináší strach z opuštění a pocit viny. A abychom mu dokázaly čelit, klademe si před sebe obří tvůrčí cíle. Do roka nahrát album. Nebo vydat knihu. Prodat scénář. Získat 10.000 followerů na Instagramu. Zkrátka mety, které z objektivního hlediska lze považovat za úspěch své tvůrčí kariéry. Jenomže jak říká Julia: „Potřeba stát se velkým umělcem člověku znesnadňuje vůbec se umělcem stát. Potřeba vytvořit velké umělecké dílo člověku znesnadňuje vůbec nějaké umělecké dílo vytvořit.“

Na strach z neúspěchu je jediný lék. Láska. Musíte začít toho svého vnitřního tvůrčího puberťáka léčit láskou.

Lekce 2:

Práce jako hra

Často se říká, že tvořivost vyžaduje hlavně sebekázeň. Na tu naši hravější hemisféru se snažíme uplatnit analytické a projektantské přístupy. Pravdou ale je, že disciplína v tvořivosti se nedá vyživovat. Jakmile se z tvořivosti stane povinnost, uvízne v celém tom kolotoči dalších povinností, přestane nám dělat radost a my dříve či později znovu uložíme své tvůrčí sny k ledu. 

To, co tvořivost ve skutečnosti nejvíc potřebuje, je nadšení. Nadšení ne ve smyslu krátkodobého emocionálního stavu, ale ve smyslu duchovního závazku. Vzdát se s důvěrou celému tvůrčímu procesu a projevovat uznání veškeré tvořivosti kolem nás.

A takové nadšení se zakládá na hře. Svého uměleckého puberťáka k práci nejlépe povoláme tak, že z ní uděláme něco zábavného a vzrušujícího.

• Zkušebna plná všech těch hravých doplňků a obrázků našich idolů, kterým jsme se v mládí obdivovaly.
• Psací kout s krásným dřevěným stolem a doutníky (které třeba nikdy nebudeme kouřit), ale které nám evokují romantické představy spisovatelů.
• Anebo místnost s fotokoutkem plným hravých doplňků, kde budeme moci popustit uzdu své fantazii a vydovádět se s fotkami.

Pamatujte, že kreativita je záležitost procesu. A ten ke své výživě potřebuje radost a zábavu.

Práce s bloky a odkládáním

Součástí vaše léčivého procesu jsou i tyto, už dobře známé praktiky: