Kreativní masterclass pro holky
Správný čas je TEĎ
V tomto měsíci se dotkneme kreativních bloků, které se týkají našeho času, věku a správného načasování. Právě o tom totiž často pochybujeme – a tak posouváme své sny a cíle daleko daleko před sebe, nebo na ně naopak už zcela zanevřeme. Pravý původ tohoto chování je hluboko uvnitř nás – je součástí našeho ega. Že jsme na něco příliš staří (nebo naopak mladí, nezkušení, či už příliš rozumní,..) si říkáme proto, abychom uchránili své ego před emocionální cenou, kterou by nás stálo stát se v něčem úplnými začátečníky.
- „Až nasbírám dostatečné zkušenosti, budu…“
- „Tohle budu dělat, až jednou budu v důchodu.“
- „Takové věci bych dělala, kdybych byla o deset let mladší…“
Ze svého věku jsme si vytvořili blok, který však nemá žádné opodstatněné základy. Neexistují reálné překážky, které by nám bránily v šedesáti se začít učit na housle nebo si ve dvaceti říci o vedoucí pozici v práci. Jedinými ukazateli jsou naše vášeň a schopnosti. To, proč se ale cítíme limitované, má často mnohem víc společného s tím, že naše společnost zkrátka určitým schopnostem přisoudila určitý věk. Nic z toho ale není tesané do kamene…
Všechna výše uvedená tvrzení jsou jen obranné mechanismy našeho ega, které se brání tomu vykročit do neznáma, začít a podstoupit riziko.
Lekce 1:
Riziko je nová jistota
Protože to zas až tak jednoduché nakonec není. Vrhnout se do neznáma vyžaduje velké odhodlání – a to je jen první krok. Každá změna s sebou nutně přináší také nějaké ztráty – naděje, pohodlí, peněz nebo sebevědomí. Zejména na začátku každé nové cesty nás i drobná ztráta může demotivovat od celého putování. Před tím je potřeba se obrnit. A vstoupit do nového rizika.
Co teda dělat, když se nám hned na začátku cesty něco nepovede? Jak se vypořádat se situací, která nás od dalšího tvůrčího růstu může definitivně odradit – a jak takovou ztrátu naopak proměnit v palivo, které nás vystřelí dál? Odpověď je stejná jako u každé jiné bolesti – nejprve si ji musíte prožít. Dát jí prostor. A pustit ji pryč. Zatímco ztráty majetku, vztahů nebo blízkých osob jsme se už naučili léčit nejrůznějšími terapiemi, naše tvůrčí ztráty v sobě stále potlačujeme. A proč? Protože své tvořivosti stále nepřikládáme dostatečnou váhu. A to je teď naším úkolem změnit. Pokud máte pocit, že je to i vás případ, projděte si ještě jednou terapeutická cvičení z předchozího měsíce.
Lekce 2:
Cesta je cíl
„Víte, jak budu starý. než se naučím hrát na piano?“
„Stejně starý, jako když se to nenaučíte.“
Když přemýšlíme o tom, že si chceme osvojit novou dovednost, vydat se novým směrem nebo začít úplně jinou kariéru, ve většině případů se zaměřujeme na výsledek a tu neskutečně dlouhou cestu, která nás od něj dělí. „Až se naučím…“, „Jakmile se mi povede“, „Hned jak začnu…“ Zaměřujeme se na výsledek – a právě to nás brzdí a odrazuje. Místo toho bychom měli věnovat pozornost onomu procesu, který je mnohem, mnohem důležitější.
„Pozornost, kterou věnujeme konečné formě, opomíjí skutečnost, že kreativita spočívá v tom, že se něco dělá – a nikoli, že je to hotové.“ – Julia Cameron
V kreativním procesu je obsažen pocit dobrodružství. Vzrušení. Napětí. A ohromný osobnostní růst. Pravděpodobně znáte lidi, kteří mají život, jaký byste si sami přáli – ale jsou opravdu šťastní, jenom proto, že všechno mají? A kolik znáte lidí, o kterých jste přesvědčení, že opravdu šťastní jsou – není to proto, že mají nějakou vytyčenou vizi a za tou si jdou? Posedlost výsledkem je produktem naší materiálně orientované společnosti. Ale doopravdy šťastné nás činí jen to, že následujeme svůj životní příběh.
Proces kultivuje duši. Výsledek uspokojuje pouze ego.
Rané modely z dětství
Buď hlavní hrdinkou svého filmu
akční plán
Lekce 3:
Čas na malé krůčky
„Když se rodí významná rozhodnutí našeho života, nezní žádné fanfáry. Osud se ohlašuje tiše.“
– Agnes De Mille
Velkou výzvou při cestě za novými cíli je nenechat se strhnout zdáním tzv. velkých negativních dramat. Často si myslíme, že abychom dospěli k nějakému velkému životnímu rozhodnutí, je zapotřebí ruku v ruce s tím učinit také velké životní změny. Položit svůj stávající život na oltář velkých změn. Může to vypadat takto:
- „Abych mohla začít cestovat, musím opustit svého manžela.“
- „Abych se mohla stát spisovatelkou, musím odejít ze své práce.“
- „Abych se mohla stát módní návrhářkou, musím si nejprve pořídit ateliér v Paříži.“
Používáme podobná negativní dramata, abychom si nahnaly strach před svou kreativitou. Ve skutečnosti je to ale přesně obráceně. Příliš vysoké laťky uvádí do pohybu akorát zmar. K těm největším cílům vás nedovedou zásadní životní změny, ale každodenní malé krůčky, které vás nevyčerpají, ale neustále posouvají dál.
„S tím, jak fantazírujeme, že se své tvorbě musíme věnovat naplno, se jí často zapomínáme věnovat aspoň z části – či se jí nevěnujeme vůbec. Libujeme si v divokém fantazírování o tom, jak by vypadal náš život, kdybychom byly skutečné tvůrkyně, a nedokážeme vidět spoustu drobných tvůrčích změn, které bychom mohly provést hned teď.„ – Julia Cameron
Jakmile jednou přijmeme funkci procesu, přestanou nás velké cíle odrazovat. Ba naopak, zjistíme, kolik dalších cílů a nesplněných snů máme a za kterými bychom si mohly jít, přestože se nám to dříve zdálo nemožné. Aby se nám ale znovu nestalo, že nás vidina nekonečné cesty opředené většími i menšími překážkami opětovně zablokuje, je důležité se ze začátku nevyčerpat a činit jen malé krůčky dopředu.
„Jestliže rozdělíte psaní scénáře do každodenních dávek, pak ty malé kousky psaní lze stihnout rychle a bez otálení – ještě před špinavým prádlem. A zbytek dne strávíte bez pocitu viny a v menší úzkosti.“ – Julia Cameron
Tvůrčí život se zakládá právě na těch malých krocích – a jen zřídkakdy na nějakých velkých skocích. Začněte proto s nimi. Najděte si na svou tvorbu čas. Část toho děláme během kreativních cvičení v ráci tohoto kurzu. Co dalšího můžete udělat pro svou kreativitu? Pracujte s tím, co už máte – a netrapte se kvůli tomu, co ještě nemáte. Každý den určitě dokážete najít jednu malou drobnost, kterou zvládnete udělat ve prospěch své tvořivosti a naplnění svých snů.
Lekce 4:
Batch working
„Pokud se stoprocentně soustředíte na ten nejdůležitější úkol, ušetříte nejméně polovinu času potřebného k jeho zvládnutí.“ – Brian Tracy
Jakmile znáte svou cestu i jednotlivé úkoly, můžete se zaměřit na jejich efektivní plnění. Batch working mně osobně přinesl ohromnou úlevu od vleklé práce, kterou najednou dokážu zvládnout za zlomek původního času. V čem tkví jeho kouzlo? V popření multitaskingu. Dnešní doba vyživuje představy, že lidé, kteří stíhají dělat několik věcí najednou, jsou super produktivní, ale výzkumy hovoří jasně – není to pravda. Dokonce se tvrdí, že při multitaskingu trvá o 50 % déle, než splníte určitý úkol, nemluvě o tom, že tak zvyšuje nárůst chyb o 50 %. A multitasking dokonce může dočasně snížit IQ až o 15 bodů.
Když děláme moc věcí najednou, neděláme pořádně ani jednu z nich. Naopak nejvíce práce dokážete udělat tehdy, když se absolutně soustředíte na jeden konkrétní cíl. Kouzlo Batch workingu spočívá v tom, že své work-flow jednoho tématu rozdělíte na různé dny / hodiny namísto toho, abychom přeskakovaly z tématu na téma. Jak říká Brian Tracy:
„hluboko v sobě máte touhu práci dokončit. Znamená to, že se skutečně cítíte šťastnější a silnější, když začnete a dokončíte jakoukoli práci. „
A to se skvěle hodí právě při dlouhodobějších cílech nebo úkolech.
KROK 1 - zvolte cíl
KROK 2 - mikroúkoly
KROK 3 - naplánujte
KROK 4 - do toho!
KROK 5 - UŽÍVEJTE SI TO
Léčivý proces
Součástí vaše léčivého procesu jsou i tyto, už dobře známé praktiky:
Ranní stránky
umělecké schůzky
lunární a ženský cyklus
imaginární životy
Zdroje a další četba
Jenna Kutcher: How to Batch Work
Brian Tracy: Snězte tu žábu
Cal Newport: Hluboká práce
