Kreativní masterclass pro holky

11

Duchovní vedení

Objevování vlastní spirituality

“Člověk neobjeví nové země, dokud nepřistoupí na to, že na velmi dlouhou dobu ztratí z dohledu břehy.”

– André Gide

V tomto měsíci se budeme nořit do rukou vyššího vedení. Už máme pod sebou vybudované silné základy. Pokud jsme dobře pracovaly na dosavadních cvičeních, dokázaly jsme rozpustit většinu kreativních bloků, posílit svou tvůrčí samostatnost a vytvořit si základy svého uměleckého sebevědomí. Teď přichází zdánlivě lehký, ve své podstatě velice náročný úkol. Odevzdat část naší odpovědnosti prázdnotě.

Nechat se vést.

Nejprve ale…

Lekce 1:

Každá jsme jiná

Tak jako kreativitu samotnou definuje schopnost přicházet se stále novými věcmi, tak i my sami, kreativní lidé, zkrátka nedokážeme fungovat podle univerzálního scénáře. Každá jsme jiná. Některé z nás potřebují stabilitu pevně dané struktury, aby v ní dokázaly překračovat hranice tvořivosti. Jiné naopak rutiny vyčerpávají, vysávají z nich energii a veškerou kreativitu blokují. Některé tvoříme přes den, jiné v noci, někdo v práci a jiný po ní. A nezjistíme to jinak, než že to vyzkoušíme.

Hodně lidí o kreativitě přemýšlí jen v mezích toho, co už existuje. Znají kolem sebe –nebo slyšeli o někom, komu se podařilo splnit si svůj tvůrčí sen nebo dosáhnout úspěchu, ke kterému sami vzhlíželi. A o těchhle lidem přemýšlíme jako o něčem docela mimo nás, jsou to “ti druzí”, kterým se to daří. A hned si představíme spoustu důvodů, proč tomu tak je. V čem ti úspěšnější mají lepší výchozí pozice. Ve skutečnosti jsou to ale lidé jako my. Anodea Judith říká, že to “jediným rozdílem je, že se odvážili žít ve velkém a postupovali krok za krokem, aby si sny splnili.”

Co ale naprosto nezbytně potřebujeme všichni, je oprostit se od představy, že hodnotu našeho díla určuje trh. Nemyslete na úspěchy druhých. A nemluvím ani o hodnotě finanční, ale spíše té emoční – naším úkolem není napasovat naši tvořivost na již existující představy lidí. Naopak, zaujmout můžeme jedině tím, že vytvoříme něco nového. A to něco nového je v nás. Každá z nás je úplně jiná. Nikdo není stejný jako nikdo jiný. Žádný náš příběh není stejný jako příběh někoho jiného. A tak i naše dílo, pokud pochází z naší autentičnosti, bude vždy něco nového. Jenom tomu musíme věřit a následovat své vedení. Dát tomu volný průchod. A vyživovat svou tvořivost. “Náš život je do značné míry naším uměním, a když začne být nudný, začne být nudné i naše dílo.” – Julia Cameron.

 Když nenaplňujeme svůj život radostí, netvoříme dobře. Když netvoříme, jsme mrzuté. Je to věčně začarovaný kruh. Můžeme z něj ale vystoupit.

 

Lekce 2:

Odvrácená strana úspěchu

Ať už věříme čemukoli – v Boha, ve vesmírnou sílu nebo ve skřítky, dokážeme se shodnout, že je tu něco, co nás přesahuje. A to něco nás učinilo tvůrčími bytostmi.

“Naše kreativita je dar od Boha. A to, že ji využíváme, je náš dar Bohu. Uznání tohoto obchodu je začátek opravdového uznání sebe sama.” – Julia Cameron

A proto je kreativita duchovní praxe. A nikdy se ji nedokážeme zcela “naučit”. Pokaždé, když dosáhneme určité mety, objeví se před námi další. Naše kreativita v nás neustále vytváří určitý nepokoj. Pnutí k tomu se posouvát dál a dál. Nemůžeme stále dokola opakovat tentýž úspěch. Pokud bychom to dělaly, naše dílo by přestalo být umění, stala by se z něj pouhá replika. Po dosažení určité mety zkrátka pokračujeme dál. Začínáme stále znovu, s novými projekty, s novými technikami. A to není vůbec snadné. Tvůrčí kariéra se vyznačuje právě touto ochotou být neustálým začátečníkem.

Pokud ale tvoříme kvůli touze po uznání, blokujeme se. “Příliš zainteresovaní na svém postavení býváme neschopni poddat se svému duchovnímu vedení.” Zabýváme se tím, jak působíme na ostatní, snažíme se ukázat, že jsme něco dokázali. A podřizujeme tomu své vedení. “Když hrajeme podle čísel, prohráváme svůj závazek brát sami sebe a své cíle hodné úcty.”

A tak se nesmíme bát vstoupit do toho rizika. Vytvořit něco nového, oprostit se od nutkání pracovat na stále stejných věcech, přestože se to lidem kolem nás líbí. Jakmile bychom se tvořivě “vylouhovaly” na stále stejném typu projektu, postupně bychom přišly i o ono uznání, i o tvrdě vybojovanou tvořivost. Stali by se z nás opět zablokovaní umělci.

Pokračujte. Plňte si své tvůrčí sny. “Velké sny žádají mnohem větší odvahu, ale také přitahují více pozornosti a mají větší gravitační sílu.” – Anodea Judith

Notýsek přání

Pořiďte si notýsek a na prvních sedm stran nadepište: Zdraví, Majetek, Volný čas, Vztahy, Kreativita, Kariéra, Duchovnost. Ke každé položce napište 10 největších přání. Dopřejte si snění.

synchronicity

Zamyslete se. Nezačaly se kolem vás stále častěji dít různé synchronicity? Zkuste popsat 10 z nich, které vás nejvíc zasáhly.

pochvalte se

Podívejte se zpátky na celou tu cestu, kterou jsem spolu ušly. Co se stalo? Co se změnilo? Kam jste se posunuly? Napište si to na papír. Pochvalte se. A noste papír ve své peněžence.

tvůrčí plány

Stáhněte si pracovní list a naplánujte si kroky, které učiníte v rámci svého nadcházejícího rozvoje a tvůrčího ozdravování.

Lekce 3:

Meditace v pohybu

O umělcích často přemýšlíme jako o lidech, kteří jsou ponořeni ve své hlavě, naladěni na duchovno nebo intuici, filozofují, tvoří, přemýšlí… všechno, co má hodně daleko k “přízemní” tělesnosti. Pravda je ale taková, že abychom mohly tvořit, abychom dokázaly rozpouštět své tvůrčí bloky, potřebujeme se nejprve dostat ze své hlavy do svého těla.

“Toto je jedna z pastí, do kterých upadají obyvatelé Západu, kteří si osvojují východní meditační techniky, aby dosáhli dokonalého štěstí a duchovních výšin, avšak zůstávají dysfukční. Ve snaze dosáhnout vyššího vědomí se stáváme novým způsobem nevědomými.” – Julia Cameron

Chci vás tady přivést k aktivní meditaci. K fyzickým aktivitám, které nás zasazují do přítomné chvíle, umožňují nám napřímo komunikovat s tělem a tím dopřávají našemu mozku odpočinku a tolik potřebného prostoru, aby do něj mohly přijít nové nápady. Choďte běhat. Otužujte se. Nebo prostě jen choďte na procházky. Začněte zkoumat svět kolem sebe. Přinese to tři skvělé odměny:

1. Když se vaše mysl zaměří na něco jiného, dostanou prostor nápady z hloubi vašeho podvědomí, které doposud neměly kam přijít. Teď se objevují  zdánlivě bez námahy.

2. Chůze nabízí další nečekanou odměnu – smyslové nasycení. Tím, že si vědomě všímáme krajiny kolem sebe, plníme svou uměleckou studnici a čerpáme inspiraci, byť si toho třeba nejsme vědomy.

3. A navíc: Jedním z vedlejších produktů tělesného cvičení je přirozeně dobrá nálada vyvolaná endorfiny.

pohyb vaší duše

Nesnažte se o výkony. Najděte něco, co je vám příjemné, co si můžete dělat ve svém tempu a u čeho se nevyčerpáváte. Tahle aktivita má sloužit k meditaci v pohybu, ne k budování fyzičky. Může to být chůze, procházky, nordic walking, může to být běh nebo plavání. Anebo třeba něco jiného. Najděte si “to svoje”, něco, co vám bude dělat radost. A  věnujte se tomu alespoň dvakrát, třikrát týdně. Dejte nápadům prostor přicházet.

Lekce 4:

Náš osobní přístup ke spiritualitě

Jedním z posledních střípků, které dohromady skládají mozaiku naší kreativity, je naše duchovno. Nemluvíme tady o žádném konkrétním bohu, ale o vyvolané duchovní zkušenosti. Všechna duchovní cvičení děláme s jediným cílem – napojit se na proudění kreativní energie. Abychom mohly tvořit, potřebujeme, aby k nám nápad nejprve přišel. Anodea Judith upozorňuje na zajímavý etymologický jev: “V angličtině se výraz idea (nápad) dá vnímat jako spojení I (já) a dea, což je ženský rod slova bůh – bohyně.” Zkuste nad tím chvíli přemýšlet. Je možné, že naše nápady opravdu přináší ony bájné múzy. Ale každou spirituální bytost si musíme naklonit na svou stranu.

Julia Cameron fomulovala 10 základních principů, které ovlivňují náš tvůrčí vývoj. Najděte si v nich “to své”. A rozvíjejte svou kreativitu i prostřednictvím své spirituality.

1. Kreativita je přirozený životní řád. Život je čistá tvůrčí energie.

2. Existuje zásadní, vnitřní tvůrčí síla, která naplňuje veškerý život – včetně nás samotných.

3. Když se otevřeme své kreativitě, otevřeme se vedení v sobě a ve svém životě.

4. My sami jsme stvořeni. Na oplátku máme pokračovat v kreativitě tím, že budeme tvořiví.

5. Kreativita je dar, který nám poskytlo vyšší vedení. Využíváním své kreativity mu to vracíme.

6. Odmítnutí vlastní kreativity je tvrdohlavost a je proti naší přirozenosti.

7. Když se otevřeme zkoumání své kreativity, otevíráme se vyššímu vedení.

8. Jakmile otevřeme svůj kanál k vyššímu vedení, můžeme očekávat mnoho působivých změn.

9. Stále větší kreativitě se můžeme otevřít bez obav.

10. Naše tvůrčí sny a touhy pocházejí z božského pramene. Jak se přibližujeme ke svým snům, přibližujeme se ke svému božství.

Lekce 5:

Stavba osobního oltáře

Jak dosáhnout toho, a bychom se stále udržovaly duchovně soustředěné? K tomu jsou nejlepší naše vlastní, osobní rituály. Julia Cameron říká, že je důležité, abychom si je navrhly z prvků, které nám připadají posvátné a šťastné. Jedno je ale nezbytné – najít si pro svou duchovní praxi prostor. Stačí kout, malý oltářík, jehož přítomnost vám bude každý den zvědomovat skutečnost, že vaše kreativita proudí z vnějšího zdroje.

Najděte si u sebe doma místo, které můžete zasvětit svému duchovnímu nabíjení. Zaplňte tento prostor věcmi, které vám navozují pocit štěstí. Mohou to být i úplně obyčejné prvky – kamínky, peříčka nebo kytice čerstvých květů. Střídmost zde není žádoucí. Náš umělecký oltář by měl být smyslovou záležitostí.

Rituály, které u svého oltáříku budete na podporu své tvořivosti provádět, jsou pak už pouze na vás. Můžete se inspirovat Kolem roku (tady se můžete podívat, jak lze tradiční rituály aplikovat do pracovního prostředí), které vám taky napoví, jak plánovat dlouhodobější projekty, abyste byly v souladu s přírodními cykly.

vlastní koutek

Najděte si koutek ve svém domě nebo bytě. Může to být i malé místečko, které bude jenom vaše.

shromážděte posvátné věci

Posbírejte všechno, co ve vás vzbuzuje hravost, pocit krásy i vděčnosti. Mohou to být věci, které najdete v přírodě, svíčky, vaše oblíbené knížky. Cokoli.

postavte si oltář

Dbejte na to, aby vaše posvátné místo nepůsobilo úzkostným nebo temným dojmem.  Dejte svému uměleckému oltáři atmosféru hravosti.

a najděte si své rituály

Inspirovat se můžete Madliným Kolem roku či jinými rituály.  Ale vycházejte hlavně ze sebe. Buďte tvořivé.

Léčivý proces

Stále myslete na to, že růst je nerovnoměrný proces. Po každých dvou krocích vpřed přijde jeden krok zpět. Týden tvořivosti vystřídá týden stagnace. Zapisujte si svá přání a vizualizujte je. Experimentujte s osamělostí, nejenom na uměleckých schůzkách. Ptejte se neustále samy sebe, jak se cítíte. Rozmazlujte se drobnostmi. Jako tvůrčí bytosti dokážeme mnohem víc za pomoci laskavého přemlouvání než pomocí tvrdé drezury.

Součástí vaše léčivého procesu jsou i tyto, už dobře známé praktiky:

Ranní stránky

I nadále pište své ranní stránky. Stále platí, že jsou tím nejefektivnějším nástrojem, jak necenzurovaně formulovat své pocity a posouvat se kupředu.

umělecké schůzky

Zase se podívejte se na svůj seznam imaginárních životů z minulého měsíce a během uměleckých schůzek si naplánujte, jak můžete zlomek těchto životů prožít. Každý týden si věnujte alespoň hodinku. Každý měsíc alespoň jedno celé odpoledne.

lunární a ženský cyklus

Stáhněte si z pracovního listu přehled měsíčních fází na další měsíc a naplánujte si podle nich do svého lunárního kalendáře důležité úkoly, schůzky, projekty i jiné aktivity. Zaneste do kalendáře také svůj hormonální cyklus.

 

imaginární životy

Pamatujete si na své imaginární životy? Nezměnily se během posledního měsíce? Vraťte se ke svému původnímu seznamu a aktualizujte jej.

Zdroje a další četba

Julia Cameron: Umělcova cesta (kapitola Jedenáctý týden)

Madla Čevelová: Podnikatelské rituály

Anodea Judith a Lion Goodman: Tvořivá síla čaker (kapitola 7.čakra: Vědomí tvoří)